Poprvé jsem se nad tím zamyslel při jedné mši svaté ve své rodné farnosti. Ne že by Boží slovo čtené při bohoslužbě a jeho výklad v kázání nebyly zajímavé. Ale znáte to: občas člověka trochu víc pohltí vlastní myšlenky. Já jsem se tenkrát rozhlížel po těch přibližně deseti klucích a holkách z našeho ministrantského týmu a napadlo mě, jak podivná je to skupina. Kuba měl vedle sebe složené berle, bez nichž se mu chodilo jen obtížně, další se potýkali s těžkým rodinným či sociálním zázemím nebo s předsudky vůči svému romskému původu. A pak se jednou za čas objevil Jeník, chlapec s Downovým…