Jezdím ráno do práce autobusem. Za tmy, cestující zachumlaní, snaží se ještě usnout, i povídaví studenti brzy zmlknou. V cíli vystupuji a běžím, abych se po ránu probudila. Míjím zimní stadion a naskýtá se mi krásný výjev. Buď tam chlapci hrají hokej, nebo se trénují mladé krasobruslařky. V kontrastu s brbláním a stěžováním, co slyším občas v autobuse, tyhle dívky – samá ruka, samá noha – se vesele rozjíždějí, točí do piruet či trénují odrazy na skok. Září z nich nakažlivá radost.Co vede patnáctiletá děvčata k tomu, aby v tak nekřesťanskou hodinu, kdy jejich spolužáci ještě spí, vyvíjely…
