Popelec je připomínkou toho, čím jsme, ale také nadějí na to, čím budeme. Připomíná nám, že jsme prach, ale uvádí nás na cestu k naději, protože Ježíš sestoupil do prachu země a svým vzkříšením nás s sebou vtahuje do Otcova srdce. Mnohokrát si při pohledu na svůj život nebo na skutečnosti kolem uvědomíme, že „jako stín jde člověk životem, zbytečně se vzrušuje, hromadí a neví, pro koho“ (Žl 39,7). Tomu nás učí především zkušenost křehkosti, kterou zakoušíme v únavě, slabostech, ve strachu, v neúspěchu, v prchavosti našich snů, v uvědomění si pomíjivosti věcí. Dotýkáme se křehkosti v…