Moje kamarádka se na jednom modlitebním setkání v slzách svěřovala se svou velkou těžkostí. Jedno z jejích čtyř dětí se v dospělém věku rozhodlo nenásledovat křesťanské přesvědčení svých rodičů a žít jinak. Bylo jí to pochopitelně líto a styděla se. Té ženě připadalo, že jako matka selhala, a hrozně se tím trápila. Obviňovala se, ale nevěděla přesně z čeho. Netušila, co vlastně dělala špatně, málo nebo vůbec. Ostatní děti vedla stejně, avšak ty na Boží cestě zůstávaly.Zároveň řešila své zdravotní potíže a bylo toho na ni moc. Plačky se svěřovala Bohu a žádala, aby jí ukázal, kde hřešila, aby…