Vyrůstala jsem pro hospic

Semínko mého budoucího povolání bylo ve mně zaseto už v raném dětství. Moje maminka, která byla zdravotní sestrou, byla požádána, aby až do její smrti pečovala o těžce nemocnou paní v domácím prostředí. Pravidelně mě tam brala s sebou.

Bylo mi asi deset let, když se maminka s týmem paní doktorky Svatošové vrátila z Londýna, kde byly v Hospici sv. Kryštofa nasbírat co nejvíce zkušeností a inspiraci pro první český hospic. Dodnes si pamatuji, jak hospic, zasvěcený svaté Anežce České, rostl doslova na zelené louce. Jeho otevření bylo i pro mě velkým dnem. Vzhledem k tomu, že maminka jako staniční sestra věnovala hospici hodně času, několikrát v týdnu jsem zde své volné chvíle trávila i já. Vnímala jsem komunikaci s nemocnými a jejich blízkými, nasávala celkovou atmosféru. Hospic se pro mě stal druhým domovem. Byla jsem v té…

Zbývá 69 % článku

Zaujal vás článek?

Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.

Vyzkoušejte si jej na 3 týdny ZDARMA! Registrujte se

Využijte výhodné předplatné! Koupit předplatné

Kromě toho získáte:

Informace o novinkách KNA
Akční nabídky z e-shopu Církev.cz
Přehled o Vašich objednávkách z e-shopu

Předchozí článek Následující článek