Byla jste asi 18 let doma s pěti dětmi. Jak se při tak velké rodině píše? Špatně (směje se). Už intervaly mezi mými knihami naznačují, že to nejde moc dobře. Když jsem psala prvotinu Nonstop Eufrat, bylo nejmladšímu z tehdy čtyř dětí asi pět let. Tehdy jsem poprvé měla pocit, že mám trochu klid – večer jsem se zavřela v pokoji a psala. Ale tím, jak děti rostou, nepotřebují méně péče a ani práce v domácnosti moc neubývá. Mohla bych sice psát po práci od devíti večer do půlnoci, ale to už bývám hrozně unavená. Někdo má na psaní vyhrazený jeden den v týdnu. To mi přijde dobré, nejsem ten typ,…