Následující úvahy pocházejí ze setkání a rozhovorů s mladými lidmi žijícími v zemích, kde probíhá válka, nebo v zónách konfliktů uplynulého roku.
Když toužíme důvěřovat Boží lásce, zdá se, že to, co vidíme a vnímáme kolem sebe, této lásce často odporuje. Jsme rozpolceni mezi tím, co už je, a tím, co teprve přijde. Tento prostor není vždy příliš příjemný. Když se však otevře směrem k naději na naplnění, něco v nás se osvobodí. Naděje vyžaduje trpělivost. „Doufáme v to, co nevidíme“ (Řím 8,25), říká apoštol Pavel.
„Abraham proti vší naději uvěřil“ (Řím 4,18). Abraham, předchůdce mnoha…
