Dítě, které Maria porodila v Betlémě, není pouze maličkým človíčkem, v němž si Bůh zvláštním způsobem nalezl pozemský příbytek. Nikoli. Toto lidské dítě je Bohem a Maria, která ho zrodila, je matkou Boží. „Porodilas svého Tvůrce, pannou jsi být nepřestala – celý vesmír nad tím žasne“ (Alma Redemptoris Mater). Neslýchané, není to snad jen krásná pohádka, příliš krásná, než aby mohla být pravdivá? Nemělo by se to pokládat za mýtus? Právě naopak, toto prohlášení je konkrétní a věcné: protože Ježíš je Bůh, je Maria, která ho zrodila, Boží matkou. Už roku 431, dlouho před rozdělením církve, uznali koncilní otcové v Efezu, že je třeba přiznat Marii titul

eotokos – Bohorodička.

Maria byla přece zdrojem Ježíšova lidství, nikoli jeho božské přirozenosti. Jak lze tedy tvrdit, že je Boží matkou? Odpověď zní: Nelze být matkou přirozenosti, nýbrž matkou osoby. I když Ježíš má dvě přirozenosti, je pouze jedinou osobou, druhou osobou Nejsvětější Trojice. Což to není pokaždé tak, že dítě, které matka přivádí na svět, je vždycky mnohem větší skutečností, než to, co mohou samostatně způsobit ona a její muž? Pro každou matku neznamená dítě plod vlastního úsilí, nýbrž Boží dar. To, co může matka ze sebe dát, je pouze živé tělo. A je Boží, nikoli její zásluhou, že se tato nová bytost stává osobou. A nikoho nenapadne zpochybňovat přitom matčino mateřství. Stejným způsobem je i Maria Boží matkou, protože je matkou Ježíše, a ten je božskou osobou, přestože ho porodila pouze sarkikós – v řádu těla.

Efezský koncil přiznal Marii titul Theotokos, čímž zároveň prohlašuje, že Ježíš Kristus je pravým Bohem. Mariologii nelze oddělovat od christologie. Kdo upírá Marii titul Bohorodičky, ten spěje nevyhnutelně, i když možná nevědomky nebo ne z vlastní vůle, k bludnému učení, které pohlíží na rozdíl obou přirozeností v Kristu jako na rozdíl mezi dvěma osobami: božskou a lidskou. Nestoriáni si nedovedli představit lidskou přirozenost jinak než v lidské osobě. Tvrdili, že Kristus se mohl stát v plnosti člověkem pouze za předpokladu, že byl výhradně lidskou osobou.

Snadno si všimneme, že tu nejde o pouhou teologickou spekulaci, protože to vede k závažným důsledkům ve vztahu k víře v Boží vtělení. Místo aby nestoriáni v souladu s Písmem vyznávali, že se Slovo stalo tělem, učili (alespoň jak to chápe tradice), že se Bůh sjednotil s již existujícím člověkem. Bůh se podle toho neměl narodit jako člověk, ale sjednotit se s ním takovým způsobem, že ačkoli samozřejmě existuje vnitřní vztah mezi Božím Slovem a člověkem Kristem, není tomu tak, že by Slovo bylo skutečným člověkem, a proto o takovém člověku nelze tvrdit, že je Bohem. Svatý Cyril Alexandrijský píše ve svém druhém listu Nestoriovi: „Není to tak, že se nejprve ze svaté Panny narodil obyčejný člověk a potom do tohoto člověka vstoupilo Slovo. Slovo bylo sjednoceno s tělem už v okamžiku, když podle těla vyšlo z matčina lůna. Dá se tedy říct, že Slovo učinilo toto tělesné narození svým narozením. (… ) Proto svatí otcové neváhali nazvat svatou Pannu Matkou Boží.“ Koncilní otcové tedy v Efezu vyhlásili veřejně stanovisko, které ve svém listu zaujímal už biskup Cyril.

Martin Luther nikdy nenapadal učení Efezského koncilu. Napsal: „Takto tento koncil nezavedl nic nového ve víře, nýbrž obhájil starodávnou víru proti novotářské nejasnosti Nestoriově. Vskutku, článek, podle kterého je Maria Boží matkou, byl v církvi už od začátku a koncil ho nevytvořil úplně nově, ale naopak zastávalo ho už evangelium čili Písmo svaté. Neboť u Lukáše (1,32) shledáváme, jak anděl Gabriel zvěstuje Panně, že má zrodit Syna Nejvyššího. A svatá Alžběta praví:,Jak to, že matka mého Pána přichází ke mně?‘ A andělé hromadně prohlašují o Vánocích:,Dnes se vám narodil Spasitel – to je Kristus Pán.‘ Stejně svatý Pavel:,Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy‘ (Gal 4,4). Tato slova, která pokládám za pravdivá, podpírají opravdu dost pevně tvrzení, že Maria je Boží matkou.“

Wilfrid Stinissen: Maria v Bibli (Doron 2024)