Vzpomenete si na svůj první vnitřní pocit, když vám diecézní biskup Jan Vokál oznámil úmysl, abyste přijal službu královéhradeckého pomocného biskupa?

Byl to pocit smíšený. Na jedné straně jsem v sobě cítil odmítání, tušil jsem obtíže, jimž budu muset čelit u těch, kdo si budou vykládat biskupské poslání jako kariérismus. Na druhé straně jsem zaznamenal veliký vnitřní pokoj a tichou radost, že pokračuji na cestě s Pánem, který mě povolal, v jehož službách jsem prožil tolik dobra a radosti i uprostřed bojů, nedorozumění, zklamání a selhání. Byl to okamžik, kdy, řečeno s prorokem, suché kosti ve mně dostaly nový impulz života od Ducha Svatého.

Souvisí to jistě s plností kněžství, které se vám dostane. Jak si ji osobně představujete?

Už coby kněz postavený do čela farnosti jsem pochopil, že kněžství je dar, který uprostřed společenství Božího lidu slouží k tomu, aby se lidé zastavili a spojovali s Bohem. Služba, jež vytváří prostor pro setkání s Bohem. K tomu je nutné otevírat své srdce i uši a naslouchat Bohu a lidem. Ke kněžství tedy patří prorocká pozornost k podnětům Ducha a také vůle s lidmi žít, spolu s nimi procházet nebo putovat životem. Nyní vím, že budu potřebovat ještě hlubší ukotvení v Duchu Kristově, abych sloužil s prorockou vnímavostí uprostřed reálného příběhu diecéze. Schopnost v ještě větší míře spolupracovat považuji za dar, o který Pána prosím s pokorným srdcem.

Teď ryze praktická otázka. Budete si nechávat šít veškeré oděvy potřebné k biskupské službě, nebo půjdete do již osvědčených značek biskupské konfekce?

V žádné oblasti svého života jsem se nevázal na jeden tip, jednu stáj, jednu dílnu, a to jak v běžném životě, tak ve sportu, umění, teologii. I v náboženské oblasti jsem otevřený širší nabídce, proto mám rád rozmanitost v liturgickém náčiní, z liturgických rouch rád sáhnu po spíše střízlivějším provedení. Uvidíme.

A co vaše biskupské heslo? Už se vám v hlavě přemílají možnosti?

K lidské osobnosti zřejmě patří, že svůj postoj, životní směr potřebuje vystihnout v hesle, náznaku, symbolu. Postupně mě v životě napadala a také chvíli nesla hesla, věty, citáty z Písma nebo i jiné výroky. S něčím jsem vstupoval do kněžství, na to chci navázat, ale ještě si beru čas, abych mohl biskupské heslo zvolit.

Jak se vám nyní převrátil život? Nebo nepřevrátil?

Můj život se mi převrátil už několikrát. Vlastně od okamžiku, kdy jsem Pánu odpověděl na volání a vydal se cestou kněžského povolání, jsem nechával prostor Boží režii, která je velmi nápaditá. Mé vlastní představy byly o dost obyčejnější. A vždy do nich vstoupil Pán a laskavě, elegantně představil odvážnější verze, do nichž mi poskytl dostatek odvahy, útěchy a reálných představ. Z pohledu kalendářem organizovaného času nyní všechno visí v luftě a začíná se skládat nově. Z pohledu vztahů s lidmi vidím velikou výzvu, s níž mi Pán musí pomoci.

Vzal jste si předsevzetí do svých biskupských let?

Kdo mě znají, následná věta je nepřekvapí: Bez Ducha Svatého ani ránu!