Víra „Když jsem byla ve 23. týdnu těhotenství, řekli mi lékaři, že moje dítě má rozštěp rtu a horního patra a že to nemusí být slučitelné se životem. Doporučili mi jít na potrat. Na rozhodnutí jsem měla dva dny. Život jakoby se zastavil: Já a postižené dítě? Nevěřícně jsem na ně koukala a nemohla tomu uvěřit. Běžte na potrat - znělo mi v uších. Panika, pláč, lítost, vzpoura, a hlavně beznaděj. Bojovala jsem s představou, že se mi narodí postižené dítě nebo zemře při porodu. Co mám dělat? Přece ho mám ráda, nemůžu ho dát zabít. Mísily se ve mně různé pocity, ale nakonec zvítězila víra. Víra v…