„Smysl adventního období tkví už v jeho názvu – je to čekání. Nevyhlížíme ale nějaké překvapení, protože víme, že je před námi narození Páně, a v tomto období nás provázejí velice silné texty proroka Izaiáše plné naděje a světla,“ zamýšlí se benediktinka Francesca Šimuniová, abatyše česko-německého opatství Venio.

Advent je dobou stále se prodlužující tmy. Jak se na ni připravit? „Řekla bych, že nijak, spíš přijmout advent jako šanci, nestresovat se tím, co vše potřebujeme udělat,“ pokračuje řeholnice. „Tradičně to byla postní doba, takže bychom se měli zaměřit na ‚to zásadní‘ a – můžemeli si vybrat, odmítat v našich životech, co je povrchní, co zakrývá pravou podstatu. A tou je radost z Boží blízkosti. Pokud ji ztrácíme nebo už jsme ji ztratili, je dobré popřemýšlet, jak se k ní vrátit.“

Svatí z masa a kostí

Jako „průvodkyni adventem“ jsme pro vás připravili přílohu uprostřed malého sešitu, která přináší osm mnohdy až neuvěřitelných příběhů různých méně známých svatých (i těch ještě nekanonizovaných) z celého světa, jejichž památku si v adventu a o Vánocích připomeneme. „Opravdoví svatí jsou lidé z masa a kostí, plní pochybností a nespoutané svobody,“ zve knižní novinka: „Proste za nás. 75 svatých, kteří na cestě ke svatosti hřešili, trpěli a zápasili“, od americké autorky Meg Hunterové-Kilmerové (KNA 2024).

Na případy „svatých odvedle“, našich „přátel“ a „společníků na cestě“ ostatně před pár dny upozornil papež František, když vybídl věnovat jim větší pozornost v místních církvích. I jeho dopis v adventní příloze přetiskujeme.

Obrazem přílohu doprovází díla Milivoje Husáka, univerzálního výtvarného umělce, jehož prací se neodmyslitelně line motiv světla. V Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích má až do 26. ledna výstavu Dvojí tělo. Nejen o ní pohovoříme s jejím kurátorem Alešem Filipem.