Sushila chodí každý den do školy a zpět celkem 16 kilometrů pěšky. Jde lesem i klikatými cestami, a na jednom místě musí dokonce přebrodit řeku. Sama říká, že ač ji každodenní trmácení už tak neunavuje, cesta domů s prázdným žaludkem by pro ni byla obrovskou výzvou. Proto je velmi ráda, že každý den dostává ve škole najíst. Doma bez táty a bez mámy „Nejsem unavená, už jsem si zvykla,“ vysvětluje Sushila. „Často se ale stává, že ráno nemám co jíst, takže když dostanu jídlo tady ve škole, hned mám víc sil a cítím se líp. Kdyby nám na oběd nedávali jídlo od Mary’s Meals, těžko bych sebrala…