„Je to můj nejoblíbenější svátek,“ znělo v neděli 17. listopadu z mnohých úst – ať už to byl předseda vlády nebo studentka. Právě to, že tento den si připomínají nejen pamětníci či oběti komunistické nesvobody, ale i generace, která tu dobu zná jenom z vyprávění či filmových dokumentů, je nejlepším dokladem, že nejde o svátek uměle vytvořený, nýbrž vyvěrající z přirozené lidské potřeby svobody – ať už osobní či společenské. Ještě druhý den jsem při cestě do práce potkával mladé lidi s trikolorou na…