Pamětníci na tuto mimořádnou událost dodnes vzpomínají. „Měla jsem třináct let a byl to tehdy úplný zázrak! Setkání s ní nebylo nikde oznámeno, ale lidé si to řekli a přišli. Stála jsem v přeplněném kostele u jezuitů v Brně na opěradle kostelní lavice. Tatínek mě držel, abych nespadla do davu. Stejně jsem ovšem viděla jen vršek hlavy Matky Terezy a pak postavu v sárí zezadu, když odcházela. Ale to, co říkala, na mě udělalo obrovský dojem. Za jejími prostými slovy byly hloubka a opravdovost života. A tehdy jsem se rozhodla, že budu misionářkou. Trvalo ještě hodně dlouho, než se mé přání uskutečnilo. Ale vím, že mě Bůh celou dobu vedl a připravoval,“ svěřuje se laická misionářka Jana Ungerová z Brna, jak návštěva Matky Terezy v Brně zásadně ovlivnila její život.

Setkání s významnou světovou osobností se tehdy v brněnském kostele zúčastnil také letos pětaosmdesátiletý fotograf Karel Pažourek. Svou vzpomínku na tuto výjimečnou událost svěřil Katolickému týdeníku pár dnů před svým úmrtím letos 7. října.

„Věděl jsem, že bude nejdříve na Petrově, ale přiznám se, že jsem měl strach, protože jsem měl naplánované, že ji budu fotit především v kostele u jezuitů, kam jsme chodili s rodinou na bohoslužby. Tenkrát se totiž mohlo klidně stát, že by mne na Petrově zatkla Státní bezpečnost a už bych nic nevyfotil,“ připomněl fotograf. Spolu s ním šel do jezuitského kostela jeho syn Tomáš, který v té době studoval a měl před maturitou. „Já jsem fotil a syn nahrával zvuk na magneťák. Do kostela jsme přišli se značným předstihem, abychom byli na dobrém místě a mohli vše zaznamenat zvukem i obrazem,“ popsal tehdejší okamžiky vzácné návštěvy fotograf.

Hlad po lásce

Díky dochovanému zvukovému záznamu víme, že Matka Tereza v jezuitském kostele před čtyřiceti lety věřícím mimo jiné připomněla, že v hodině naší smrti budeme souzeni podle toho, jak jsme se chovali k druhým lidem, a také Ježíšova slova: „Byl jsem hladový a dali jste mi najíst, byl jsem nahý a oblékli jste mne, byl jsem bez domova a vzali jste mne k sobě.“ A k tomu dodala: „Hlad není jenom po chlebu, je také po lásce a Božím slově. Nahota není jen nedostatek oděvu. Je to také ztráta důstojnosti, čistoty a míru. Bezdomovectví není jen to, že chybí dům. Bezdomovectví rovněž znamená, že je člověk vyvržen, nemilován, vyhnán a vyřazen ze společnosti. V dnešní době, kdy je každý tak zaměstnaný, je mnoho lidí velmi osamělých a nechtěných. Právě tam má přicházet naše láska, aby se osamělí cítili milováni,“ zdůraznila Matka Tereza.

Životní snímek

„Fotil jsem starou Flexaretkou na čtvercový formát, což rozhodně nebyl reportážní přístroj. Udělal jsem dvanáct snímků a jeden se mi vydařil. Visí vzadu v jezuitském kostele vedle pamětní desky,“ uvedl Karel Pažourek. Na setkání s řeholnicí se přitom vydal sám z vlastní iniciativy. Podle něj by v té době nikdo neměl odvahu pozvat fotografa, aby vše zdokumentoval. I tak prožíval úzkost, jestli při setkání s Matkou Terezou nezasáhnou příslušníci Státní bezpečnosti. „Syn měl před maturitou, tudíž jsem měl obavy, že by ho případně nemuseli k závěrečným zkouškám pustit,“ zavzpomínal fotograf. „Matce Tereze jsem podal ruku. Pamatuji si, že byla hubená, kostnatá a studená. Jinak jsem nic nijak emotivně neprožíval. Soustředil jsem se na focení.“ Zároveň ale přiznal, že to pro něj byly naprosto výjimečné okamžiky, na něž nikdy nezapomene. „Tu fotku považuji za nejlepší snímek mého života,“ svěřil se fotograf.

Nocleh na Petrově

Pamětní list umístěný v biskupské rezidenci na Petrově je trvalou připomínkou, že zde při návštěvě Brna nocovala Matka Tereza. Přespala v pokoji, který předtím až do své smrti obýval 12. brněnský biskup Karel Skoupý (1886–1972). Řeholní sestry františkánky, jež v té době na Petrově žily, vzpomínají na její skromné vystupování. Navzdory chladnému listopadovému počasí chodila jen v lehkých opánkách a přespala na zemi vedle připravené postele.