Když prorok v prvním čtení ohlašuje návrat vyhnanců do zaslíbené země, popisuje jejich příchod ve spojení se smutkem a pláčem. Člověk se k Bohu vrací z vyhnanství s pláčem. Smutným i nadějným. Tam, kde se člověk rozhodne vrátit, útěchou je mu sám Bůh. Mezi nimi přichází slepí, kulhaví, ženy v naději i s čerstvě porozenými dětmi. Ti nejslabší. Slepec v evangeliu zase křičí na Ježíše. Křičí, aby přehlušil hlučící zástup okolo sebe. Ne, že by se o něm Ježíš nemohl dozvědět i bez toho. Ale ten člověk potřeboval poznat svou nouzi do té míry, aby křičel, volal, překonal možné myšlenky, že…