Obsah:
Slova, která lidi nezapomenou
22. 10. 2024
Na to, jak vedeš pohřební bohoslužbu, lidé nikdy nezapomenou. Budou si to pamatovat navždy. Tvá slova, postoje. V mysli jim zůstane to špatné i to dobré. Na tom není nic divného. Naslouchají-li někdy lidé s otevřeným srdcem, pak právě tehdy.
Neumím skládat kondolence. Neumím vyjadřovat soustrast. Neumím lidi těšit. Neumím. Nejde o to, že bych snad neuměl přijít se sladkými zbožnými frázemi. To bych zvládl. Jde o to, že když mluvím s pozůstalými, jakákoli slova útěchy se mi zdají být pokrytecká a neupřímná. A přece. Přece je mým úkolem jako kněze, řečeno liturgicky, „splnit křesťanskou povinnost pohřbu lidského těla“, vést pohřební obřady. A mám dojem, že tam lidé očekávají, že je něčím potěším. Jenže jak to udělat, když nic z výše uvedeného neumím? Dnes vím, že pokud se mi někdy podařilo přinést pozůstalým útěchu, pomohlo mi v…
Zbývá 94 % článku
