8. 10. 2024
|Po dvoudenní rekolekci a kající bohoslužbě se rozběhly práce synodního shromáždění. Témata se týkají vnitřního fungování církve i jejího vztahu ke světu kolem. Na 368 delegátů v dialogu rozlišuje, kudy ji dnes Duch Svatý vede.
Role žen v církvi, pastorační přístup k polygamii v Africe, hlásání evangelia v digitálním věku, vztah mezi biskupy, kněžími a Božím lidem, kritéria pro výběr biskupů, ekumenický dialog. Tak různorodá jsou témata, jimž se od 2. do 27. října věnují zástupci světové církve. V programu shromáždění se propojují zprávy deseti odborných skupin, které ustanovil papež František letos v únoru, aby se věnovaly některým zvláštním otázkám, s příspěvky čtyř desítek jednotlivých delegátů. Jednání opět probíhá u kulatých stolů.
Téma jáhenského svěcení žen vnesla na synodu jedna z odborných skupin. Následovala řada pohledů z různých kontinentů. „Vím o papežově veřejně prezentovaném názoru, že téma jáhenského svěcení žen ještě neuzrálo,“ řekl v příspěvku prefekt Úřadu pro nauku víry kardinál Víctor Manuel Fernández s tím, že Svatý otec považuje za důležité prozkoumat ještě další témata dříve, než by církev umožnila ženám jáhenské svěcení. Role žen v církvi, jejich důstojnost a převzetí zodpovědnosti jsou důležitým tématem, zároveň by se ale podle některých účastníků mělo uvažovat, zda určité otázky „přináší móda a ideologie, nebo zda jsou plodem skutečného církevního rozlišení“.
Španělský kardinál Cristóbal López Romero, který je arcibiskupem v marockém Rabatu, varoval také před upřednostňováním evropského pohledu a referoval o zkušenostech z Afriky, kde například „jediná řeholnice vytvořila hnutí sdílení, reflexe o synodalitě a sama dokázala více než mnohé biskupské konference“. Mons. Anthony Randazzo, předseda Federace katolických biskupských konferencí Oceánie, upozornil, že otázka svěcení žen je důležitá pro menšinu lidí a že skutečným skandálem je, jak „jsou ženy v církvi přehlíženy, stavěny na okraj, stávají se oběťmi násilí a jsou vylučovány z pracovního prostředí“. Někteří afričtí biskupové řešili zase to, jak má církev doprovázet lidi, kteří přijali křesťanství, ale žijí v polygamních svazcích, což je v některých afrických zemích běžné.
Kardinál Romero vyzdvihl různorodost programu: „Naše církev je stále příliš poevropštěná, západní. Musíme prožít tuto cestu a vzájemně si pomáhat, aby církev vyšla katoličtější, univerzálnější.“ Jako příklad uvedl jednoho afrického biskupa z diecéze s mnoha povoláními a křty. „Vyčetl jednomu evropskému biskupovi, že ho chce poučovat, když jeho (evropské) kostely jsou prázdné. My Evropané se musíme naučit být pokorní, ale ani Afričané se nesmí chlubit, protože úspěch nezávisí na počtu,“ řekl kardinál. „Budou kroky vpřed, kroky vzad, setkání, střety, ale musíme projevit zralost a být trpěliví. Je dobře, že existují problémy, je třeba je řešit, a ne zametat pod koberec.“
Další z odborných skupin se věnují roli papeže, ekumenismu nebo službě biskupů, kněží, jáhnů a jejich vztahu k Božímu lidu.
Německý biskup Felix Glenn v projevu zdůraznil potřebu „prohloubit vztahy mezi biskupem a místní církví, být transparentní a více zapojit místní církve do výběru kandidátů biskupské služby, aby se předcházelo podezření z intrik“.
Během prvních dnů synody zazněl také příspěvek k revizi dokumentu Ratio Fundamentalis Institutionis Sacerdotalis z roku 1985, který upravuje pravidla pro kněžskou formaci a službu.
Americký odborník Kim Daniel ilustroval zase práci skupiny týkající se evangelizace ve virtuálním světě: „Nová misijní stránka v životě církve nám umožňuje dospět na periferie a představuje první hlásání Pána ve světě, který ho nezná.“ Rovněž vysvětlil, že je třeba rozlišovat příležitosti a výzvy tohoto specifického prostoru, kam se církev postupně začleňuje. V této skupině spolupracují odborníci z církve i akademické obce, kteří intenzivně naslouchají zkušenostem mladých lidí zapojených do sítí digitální kultury.