Pán Ježíš se ujímal slabých, opuštěných či společensky bezvýznamných osob, ale to neznamená, že by je jen utěšoval sladkými a nenáročnými řečmi. Tváři v tvář zlu a svádění ke zlu je jednoznačný a nekompromisní. Nechce sice od člověka něco, čeho není schopen, ale to neznamená, že je otevřen výmluvám a polovičatým nenáročným řešením. Klade na své posluchače, a tedy i na nás dnes značné nároky. A jsme v pokušení se jim různým způsobem vyhnout.
Jeden z našich možných úhybných manévrů je, že něco svedeme na druhé. To jsme už asi zkoušeli jako děti. Ale zkoušela to podle biblického vyprávění i dospělá Eva v ráji, když s Adamem neposlechli Hospodina: „Had mne podvedl a já jsem jedla.“ Hospodin Evinu výmluvu neakceptuje, na hada se osopí a potrestá ho, jak je naznačeno, drsnými odsuzujícími slovy. Svádění není přijato jako platná omluva či zdůvodnění. A Ježíš v evangeliu odmítá svádění zcela důrazně a jednoznačně. Odmítá ho velmi drsně. Místo výmluv chce od člověka rozhodnutí. Totiž jasné a jednoznačné „ne“ vůči zlu, a to i za obtížných okolností.
V evangeliu je to názorně podáno slovy, která nejsou návodem k sebemrzačení. Jsou to i na jiných místech v Písmu užívané drsné obrazy, jimiž se má zdůraznit naléhavost a jednoznačnost požadovaného rozhodnutí. Nebudeme si jistě usekávat ruce a nohy či vydloubávat oči. Ale pokud jsme vystavení pokušení, které se může zrodit i v nás samých nebo přichází zvenčí, je třeba jasné rozhodnutí. I kdyby šlo o něco tak potřebného, jako je pro člověka ruka či noha. Protože špatné či chybějící rozhodnutí není jen jakási okamžitá skvrna na krásném profi lu naší osobnosti. Může to být malé nebo i větší zabočení na naší životní cestě. Zabočení potom na naší cestě pokračuje. Bůh nás za to nemusí nijak trestat, potrestáme se sami. A to zejména tehdy, když na špatné cestě vytrváme. A nejen to. Můžeme tak ubližovat nepřímo i druhým. Nemusíme je výslovně na špatnou cestu svádět, dost na tom, když jim svým příkladem života ukazujeme, že se dá po špatné cestě jít, aniž člověk vnímá, kam směřuje a jaké to má v dalším životě důsledky. Negativní příklady jsou mnohdy přitažlivější a působivější než ty dobré.
Nakonec dodejme, že Ježíš žádá důležitá a správná rozhodnutí od nás osobně, tedy od toho, kdo slyší a vnímá jeho slova. Nežádá nás, abychom především napravovali podle jeho slov ty druhé, ale korigovali své postoje, svá rozhodnutí, svou životní cestu především sami u sebe. Naše chyby poškozují nás samotné i ty druhé. A výmluvy, byť by byly sebedůmyslnější, nikomu nepomohou. Což jsme už poznávali jako děti.
