Středočeské Drasty, nenápadnou osadu za severní hranicí metropole, jsme poprvé navštívili na podzim 2018. Zpustlá zemědělská usedlost tehdy v syrovém listopadovém odpoledni, prosyceném štiplavým dýmem ohni stravovaného listí, jen stěží vzbuzovala víc než pocit bezútěšnosti. Uplynulo dlouhých šest let. Je teplý červnový den roku 2024 a my stojíme na stejném místě jako tehdy. Obklopeni udržovaným lesoparkem s úžasem hledíme na uzavřenou klášterní kvadraturu, kdesi uvnitř tající rajskou zahradu s životodárnou studnou, zvenčí poutající kostelem tvaru srdce protknutého šípem zvonice. Hřejivé…