Čtenáři Katolického týdeníku zasílají do této rubriky příběhy s nejrůznějším svědectvím. Jedno ale mají společné: vnímají, že v momentech neshod, úzkostí a bolestí nejsou sami, vnímají Boží blízkost. Mnohdy přitom může jít o momenty, nad kterými by běžně člověk mávnul rukou. Následující příběh je jeden z nich. Možná se bude jevit jako příliš obyčejný, ale copak náš život nestojí na základech dobře prožitých všedností? Náš příběh se odehrál v době, kdy jsme si s manželem jako čerství důchodci v panelákovém bytě začali zvykat na to, že občas o sebe při práci v kuchyni „zakopáváme“. Často jsme…