Slavnosti blahořečení předchází modlitební novéna z míst, kde působí vincentinská řeholní rodina, do níž Ján Havlík patřil. Devítidenní modlitby začaly ve čtvrtek 22. srpna v Košicích. Bylo možné se jich účastnit osobně nebo je sledovat živě přes YouTube livestream. Kromě míst na Slovensku se do nich zapojili také řeholníci v Hondurasu, v americkém Chicagu, ale i česká komunita z Mendryky. Ján Havlík byl jako třiadvacetiletý bohoslovec a novic Misijní společnosti sv. Vincence z Pauly spolu s několika spolubratry v roce 1951 komunisty zatčen a soud jej poslal za „velezradu“ do jáchymovských dolů. Část trestu strávil také ve věznicích v Praze na Pankráci, v Ruzyni a ve Valdicích.

„Beatifikací se Ján Havlík stává hlasem a reprezentantem tisíců nevinně trpících během období socialismu v Československu. Kéž jeho příklad pomáhá i současné mladé generaci kráčet někdy proti proudu. Zvláště mládeži, která to má dnes obtížné, protože jsou zde nové formy věznění, útlaku a závislostí. A právě při osvobozování z nich může být Ján Havlík vzorem a příkladem, ale i nebeským orodovníkem a pomocníkem,“ uvádí pro KT vicepostulátor Havlíkova beatifikačního procesu P. Augustín Slaninka, který se jeho příběhem zabývá přes třicet let. „Pro mě je tato slavnost velkou radostí a těším se, že se naplnilo přání těch, kteří ho dobře znali, byli s ním v semináři a mnozí i desetiletí ve vězení. Jeho beatifikace je podle mě velmi důležitá i pro český národ, protože Ján Havlík 90 % celého věznění a mučení prožil právě na území dnešní České republiky. Spojuje se v něm úděl českých i slovenských křesťanů, kteří trpěli za svou víru a přesvědčení,“ dodává Slaninka.

Misionář ve vězení

Misionářem byl Havlík totiž i ve vězení. Jeho horlivost mu vynesla druhý trest a také zamítnutí amnestie v roce 1960, kdy byla propuštěna řada politických vězňů včetně kněží, řeholnic nebo angažovaných laiků. Roku 1962, po odpykání celého trestu, byl propuštěn na svobodu a za necelé tři roky na následky věznění zemřel.

I koordinátor blahořečení Peter Novák potvrzuje, že šlo o velmi houževnatého člověka, který vytrval ve všem, co začal. „Byl vůdčí, organizační typ. Navzdory svému odsouzení prováděl ve vězení apoštolát. Říkal, že když nemůže jít na misie, bude je dělat alespoň tam. Uměl také odpouštět. Říká se o něm, že do poslední chvíle byl veselý a laskavý,“ přibližuje koordinátor. Ján Havlík může být podle něj inspirací nejen pro mladé lidi (např. ve věrnosti svému povolání, ve vztahu k Bohu, v pokoře, v odpuštění druhým), ale také povzbuzením pro ty, kteří jsou frustrovaní z nenaplněných plánů.