Evangelium nám dnes ukazuje Ježíše, který s prostotou prohlašuje: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe“ (J 6,51). Před zástupem se Boží Syn ztotožňuje s nejběžnějším a každodenním pokrmem, chlebem: „Já jsem chléb.“ Mezi posluchači se někteří začínají přít: Jak nám může Ježíš dát jíst své vlastní tělo? (srov. J 6,52) I my si dnes klademe tuto otázku, ale s úžasem a vděčností. To jsou dva postoje, nad kterými se můžeme zamyslet: údiv a vděčnost před zázrakem eucharistie. Údiv a vděčnost Zaprvé je to údiv, protože Ježíšova slova nás překvapují. Ale Ježíš nás překvapuje vždycky. I…