Na své osamělé několikadenní putování Hostýnskými vrchy bez mobilu, iPodu, knížky i tužky jsem se poprvé vydala téměř před deseti lety. A byl to jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších dárků, jaký jsem si věnovala. Od té doby se jím obdarovávám vždycky, když se chci setkat se sebou. Letní dny tehdy byly horké a syn ještě malý. Odevzdala jsem jej manželovi spolu s klíčem od auta a mobilem. „Co když se ti něco stane?“ ptal se nevěřícně. „Tak se to dozvíte trochu později,“ usmála jsem se. „A co když se stane něco nám?“ – „Tak se to dozvím trochu později,“ usmála jsem se znovu. A jako ostatně…