Po mnoha letech a několika přestěhováních jsme se zabydleli poblíž jedné stanice metra v Praze. Před domem se nachází malý parčík. Hádejte, co jsem objevila? Ten vysokánský strom kousek od chodníku, ano, to je morušovník. Zajásala jsem. Pravda, ozobávala jsem plody pouze z nejníže položených větví, vzít žebřík a lézt na vyšší místa mi jaksi připadalo nepatřičné. Můžu si přece koupit kdejaké exotické ovoce, navíc to není můj strom. Typická rada pro sklizeň moruší, a to rozložit plachtu pod strom a posbírat je, byla v daných podmínkách rovněž nepoužitelná. Nijak jsem ani nebažila po maximu…