V prvním případě opustí zástup, odjede s lodí spolu s učedníky, a jak spí na zádi, rozpoutá se bouře. Učedníci ve strachu Ježíše vzbudí, on bouři utiší a učedníky zachrání. Ve druhém případě po svém kázání zástup pěti tisíců ještě zázračně nasytí a poté, co odjedou pouze učedníci, k nim Ježíš sám dojde po vlnách a také tady rozbouřené moře utiší. Kdo to asi je? Oba příběhy mají podobný závěr, totiž jakési nepochopení Ježíše. „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ (Mk 4,41); „I byli celí ohromeni úžasem. Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.“…