Kolem nového kláštera, který leží jen pár kilometrů severně za hranicí hlavního města a tvoří velkou část vesnice Drasty, je v sobotu ráno rušno. Sestry karmelitky, kterých je nyní devět a mají po dobu stavby nového kláštera pozastavenou přísnou tzv. papežskou klauzuru, dokončují spolu s mnoha dobr ovolníky přípravy. V deset hodin začne mše svatá, při které arcibiskup Jan Graubner zasvětí nový kostel a zahájí tak jeho provoz. V nedalekém lesoparku se připravuje pohoštění, na nádvoří se chystají poslední židle před velkoplošnou obrazovku, kam přicházejí první poutníci. Někteří pěšky, jiní dorazili na kole, většina ale auty. Jako všechno, i parkování mají sestry perfektně organizované. Připravily v okolí několik parkovišť a dobrovolníci ve žlutých vestách posílají přijíždějící auta na volná místa.

Krátce přede mší slyší poutníci zvonění tří nových zvonů. Vznikly v dílně zvonaře Petra Rudolfa Manouška a už visí v otevřené věži kostela, odkud jsou nejen dobře slyšet, ale i vidět. Věž má 24 metrů a je dominantou okolí.

Venku už se rovná dlouhý liturgický průvod. Ministranti spolu s desítkami kněží a dvěma biskupy procházejí mezi lidmi a míří právě ke zvonici. U ní je totiž hlavní vstup do kostela. Arcibiskup několikrát poklepe na dveře kostela a sestry je otevírají. „Milost a pokoj ať naplní všechny, kdo budou vcházet do tohoto domu,“ říká Jan Graubner a jako první vchází dovnitř. Za ním liturgický průvod a hosté. Kostel není velký, a dovnitř tak sestry mohly pozvat jen zástupce různých skupin, které jim se stavbou pomáhaly. Nechybí ani architekti, sochaři nebo třeba stavební dozor. Několika z nich na konci mše sestry osobně děkují.

Půdorys ve tvaru kapky

Klášterní kostel sv. Terezie z Avily je v mnoha ohledech unikátní. Má nezvyklý půdorys ve tvaru kapky a tři výškové úrovně. Spodní tvoří oltář s prostorem pro kněze a chór sester. Střední patro je pro laiky oddělené chórovou přepážkou, která sestrám vytváří trochu soukromí, zároveň jsou ale doslova na dosah ruky. Vrchní patro tvoří na jedné straně kůr pro zpěváky, zatím bez varhan, a za oltářem je pak z druhé strany skrytá oratoř, přístupná pouze z klauzury. Obrovský oltářní obraz znázorňuje jednu z největších mystických milostí sv. Terezie – probodení jejího srdce andělem. K tomu odkazuje i kapkovitý půdorys kostela. Obraz vytvořil akademický malíř Milivoj Husák, který navrhl i svatostánek, oltářní menzu, ambon a lavice pro sestry. Zhruba v polovině výšky kostela jsou pak sochy Krista Velekněze a modlící se Panny Marie od sochaře Vladimíra Matouška.

Propracované je i osvětlení, jeho hlavní část je kruhová zhruba nad prostorem pro sestry, další lampy jsou bodové a osvětlují zbytek prostoru včetně obou soch. Do krypty pod kostelem umístily sestry malé muzeum s neporušeným tělem matky Marie Elekty (16051663), zakladatelky bosých karmelitek v Čechách (1656).

„Celá naše komunita, i vy s námi, máme za sebou velký kus cesty. Věříme, že to bylo na Pánovo pozvání, zažili jsme při ní mnoho zázraků,“ říká převorka komunity sestra Terezie Markéta v úvodu bohoslužby a nastiňuje celý náročný proces stěhování z pražských Hradčan, kde byly sestry do roku 2020, do Drast. „Neslíbil nám, že vše půjde hladce, a také to často nešlo, ale slíbil, že bude s námi,“ připojuje.

Mše svatá se zasvěcením kostela trvá přesně dvě hodiny a je plná symboliky. Před liturgickými čteními například arcibiskup předává těm, kdo je budou číst, lekcionář s přáním, aby zde stále zaznívalo Boží slovo.

„Odevzdáváme Bohu toto dílo lidských rukou a prosíme, aby ho přijal a aby se mu v něm zalíbilo,“ zahajuje arcibiskup svou homilii a připojuje přání: „Ať je toto místo výsostným Božím územím, nebeskou ambasádou, kde nás bude vždy očekávat a naslouchat nám.“ Sestrám přeje, aby byl Ježíš vždy ve středu jejich komunity. „Budování kostela a hlavních částí kláštera je už sice dovršeno, ale utváření komunity a společenství pokračuje,“ říká. A povzbuzuje přítomné, aby podobně jako on nyní odevzdává chrám Bohu, oni odevzdali svůj život. „Když se Bohu odevzdáme, nemusíme mít o sebe strach. On se postará o to, co mu patří,“ povzbuzuje s tím, že Bohu nestačí definice z katechismu, ale touží po osobním vyznání každého z nás. „Chce slyšet, kým pro nás je. Je to klíčové pro náš život,“ dodává. Celému klášteru v Drastech pak přeje, aby se podobně jako velká reformátorka sv. Terezie stal jedním z výrazných současných ohnisek obnovy.

Během mše svaté také arcibiskup vkládá ostatek sv. Terezie z Avily do nového oltáře a ten maže olejem – křižmem. Plzeňský biskup Tomáš Holub, který ještě jako zástupce vyšehradské kapituly pozemek v Drastech sestrám v roce 2017 nabídl, pak stejně maže i stěny na všech světových stranách. Na oltáři také ve speciálních nádobách hoří kadidlo. Silným momentem je i příchod sester v průvodu, které vrchní část oltáře zakrývají nepropustnou látkou, aby se křižmo mohlo postupně vsáknout do kamene, přinášejí květiny a svíce. Jakmile je na oltáři zapálí, rozsvítí se i ostatní světla a chrám se doslova rozzáří.

„Budeme rády, když nás budete podporovat i nadále, práce pokračují. Proto se také nyní ještě neuzavíráme zpět do papežské klauzury,“ říkají sestry na závěr bohoslužby. Bude třeba ještě celý areál vydláždit, postavit několik opěrných zdí, upravit i zahradu, ve které budou sestry pěstovat zeleninu a ovoce.

Závěrečným bodem stavby kláštera má být zhruba za rok přestavba bývalého ovčína na dům setkávání společenství Kerít, které se kolem kláštera utvořilo. Součástí areálu je i Dům navštívení sloužící hostům, který sestry obývaly před dokončením hlavní kvadratury kláštera.