„I když půjdu temnotou rokle…“ – úvodní slova známého 23. žalmu vystihují těžkost toho, čím jsme museli zkraje tohoto roku procházet. Doslova temná rokle se před námi znenadání otevřela jednoho zimního večera. Rozechvělý hlas dcery, která před pár hodinami odjela s vnoučaty domů, nám v telefonu sděloval neúprosný fakt: Je mrtvý! Náš zeť, jehož jsme oba s manželem měli rádi od prvního setkání, vždy zdravý, moudrý a činorodý člověk, obětavý táta… Ještě před pár dny jsme si s ním večer povídali u vína a ráno, nic netušíce, se rozloučili. Moje noční cesta vlakem do dceřina bydliště byla bojem…