„Poznali jsme se ve Filipově, kde P. Zdeněk působil, a potom v Sobotce, kam ho přeložili,“ vzpomíná Libuše Kollová na devadesátá léta. Tehdy kněz hledal pomocnici do pastorace. Skromně vzpomíná, že vedle strategického plánu, kudy jít a jak pracovat s farností, jí svěřil opuštěnou faru nedaleko Sobotky. Dlouhá léta předtím pracovala ve zdravotnictví, a tak ji požádal, aby založila domov důchodců. Tak ho založila a pracovala tam jako ředitelka. „Teď měl výročí třicet let,“ skromně vypráví. Z práce v domově chodila pracovat do farnosti, resp. pomáhat. Bez nároku na mzdu. Pomáhala mu i jako…