Středověký klášter kartuziánů na pražském Smíchově, zničený za husitských válek, byl nazýván Zahrada Panny Marie (Hortus Sanctae Mariae). V římské čtvrti Trastevere, u někdejšího zeleninového a ovocného tržiště, se pak kostel S. Maria dell’Orto (Panna Maria v zahradě) nachází dodnes. Jeho název souvisí se zázračným obrazem zavěšeným u vchodu zahrady patřící zahradníkovi uzdravenému na Mariinu přímluvu. Ze 13 bratrstev při tomto kostele bylo nejpočetnější to, jehož členy byli prodejci ovoce a zeleniny – tomu odpovídá také výzdoba kostela, bohatá na květinové a ovocné motivy. Na závěr bohoslužby o titulárním svátku třetí neděli v říjnu se tu věřícím rozdávala požehnaná jablka.

Jablko poukazuje na hřích prarodičů Adama a Evy. Nevíme, jakého biologického druhu byly stromy života a poznání uprostřed ráje. Zatímco v židovském talmudu jsou ztotožňovány s fíkovníkem, granátovníkem, vinným keřem či palmou, v křesťanské tradici je strom poznání jabloní. Podle etymologického výkladu, odkazujícího na latinské pojmenování jabloně (malus), je jablko spjato se zlem (malum), tedy dědičným hříchem. Maria s jablkem v ruce tak představuje „novou Evu“, která vykoupila hřích „Evy staré“. Jinou symboliku má granátové jablko. Vzhledem k velkému množství semen v plodu je symbolem hojnosti a milostí, které Panna Maria poskytuje svými přímluvami. Vzácně se v rukách Ježíška či Panny Marie vyskytuje na obrazech vlašský ořech, který má zelenou slupku, skořápku a jádro, a symbolizuje tak trojjedinost Boží.

Uzavřená zahrada symbolizuje Mariino panenství

Prorok Izajáš prorokoval: „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek kořenů ponese ovoce.“ Také tento proutek je ztotožňován s Pannou Marií, neboť podle církevních autorit existuje vnitřní souvislost latinských slov virgula (proutek) a virgo (Panna). V některých starých textech je Maria líčena jako výhonek vinné révy vyživující hrozen-Krista. Proto za Madonou na tympanonu portálu „Brána nebes“ (asi 1270) kostela sv. Alžběty v hessenském Marburgu vidíme vedle růžového keře také keř vinný, podobně jako za trůnící Madonou na raně gotickém tympanonu portálu kaple v Českém Šternberku.

Panna Maria je často zobrazována, jak sedí v uzavřené zahradě (hortus conclusus) s uzavřenou bránou (porta clausa). Uprostřed zahrady pak je ještě zobrazován zapečetěný pramen (fons signatus) a společně – v návaznosti na Píseň písní – symbolizují Mariino panenství. V „uzavřených zahradách“ (jako na malbě Mistra Tiburtinské Sibylly z roku 1494 uchovávané v Diecézním muzeu v Litoměřicích viz. obrázek) roste „rostlinstvo Mariino“, ke kterému patří zejména lilie, růže, chudobka, fialka, konvalinka, jahodník či kosatec.

Důležitými prameny symboliky rostlin ve středověku i novověku byl spis Physiologus, sepsaný ve 2. století v Alexandrii a inspirovaný antickými autory. Řadu přirovnání Panny Marie ke květinám (kromě růže, lilie či kosatce i k záhonku libovonného koření, myrze či nardu) a ke stromům (např. k cedru, cypřiši, palmě, olivě, javoru, platanu, jedli, řečíku terebintovému, skořicovníku nebo vinnému keři) pak nalezneme ve spisu Mariale italského minority Servasanta da Faenza z 2. pol. 13. století. Tento rukopis si přivezl ze studií v Itálii Arnošt z Pardubic a věnoval ho klášteru augustiniánů kanovníků v Kladsku (dnes je uložen v Rakouské národní knihovně). V Mariale je Panna Maria vzývána jako „květ nade všemi květy“ („flos florum“) a královna všech květin.

Čistá jako lilie, růže bez trní

Většina spisů připomíná v souvislosti s Marií především lilii a růži. Lilie symbolizuje čistotu, panenství, Neposkvrněné početí či bělostnou krásu Panny Marie. Najdeme ji především na obrazech Zvěstování, kdy ji anděl Marii předává, je umístěná ve váze s Mariiným monogramem nebo vyrůstá ze země – jako na Zvěstování od Mistra Vyšebrodského oltáře (kolem 1340), kde má navíc lilie tři květy, čímž poukazuje na Nejsvětější Trojici. K růži, která vyrůstá z trní, přirovnával Ježíšovu matku již v 5. století básník Coelius Sedulius. Podle legendy neměla růže v ráji trny, získala je až v důsledku dědičného hříchu, a protože Maria byla prvotního hříchu uchráněna, byla nazývána „růží bez trní“. Podle Servasanta da Faenza je Maria „růží nebeskou“. V loretánské litanii, vznikající ve 12. století, je pak vzývána jako „růže tajemná“. Výraznou mariánskou symboliku má i šípková růže s pěti okvětními lístky, které symbolizují také pět ran Kristových a společně s trny Kristovo utrpení.

Růženec – květinová modlitba

V letech 1400–1420 se do celé Evropy rozšířil z Francie typ obrazu Madony v růžovém keři (např. Madona v růžové zahradě od Stefana Lochnera, kol. 1450). Objasnění můžeme opět nalézt v Mariale, kde je Panna Maria přirovnávána k růžovému keři (či růžové zahra dě) v Jerichu. V 15. století se začínají objevovat obrazy, kde Maria korunuje růžovými věnci věřící, což souvisí s šířením modlitby růžence a růžencových bratrstev. Snad nejznámějším obrazem tohoto typu je Růžencová slavnost od Albrechta Dürera (1505–1507). Podle legend byla Maria růžemi a liliemi obklopena také při svém nanebevzetí. A v neposlední řadě všichni známe verše ze středověké písně Narodil se Kristus Pán: „Z růže kvítek vykvet‘ nám, radujme se!“