Maria Teresa Cifaldi vystudovala pedagogiku, sociální vědy a jazyky. Ve svých 24 letech vstoupila do Hnutí fokoláre jako žena zasvěceného života. Později žila v Lucembursku a v Bruselu, ale v letech 1969–2011 byla zodpovědná za Hnutí fokoláre v Československu a po pádu režimu v České republice. Nyní žije v italském Trentu (Tridentu).

„Teresu Cifaldi jsem poznala v roce 1969, kdy sem přijela, aby tu podporovala rodící se komunitu Hnutí fokoláre. I jako dítěti mi bylo jasné, že její poslání v socialistickém státě v sobě nese mnohá nebezpečí a věděla jsem, že o ní nesmím nikomu nic prozradit,“ vzpomíná Helena Filcíková, publicistka a členka hnutí. „Její odvaha byla o to větší, že věděla, že jen pár let před ní tady skončil na několik měsíců ve vězení fokolarín Guido Mirti, který řadu let jezdil za železnou oponu, aby předával zprávy z Vatikánu podzemní církvi a pomáhal pronásledovaným věřícím,“ upřesňuje. Na začátku pobývala Teresa v Československu oficiálně jako studentka slovenštiny. „Přes všechny překážky režimu dokázala iniciovat různá setkání, fiktivní oslavy, svatby a houbařské výpravy, které bývaly především hutným duchovním cvičením. Přinášela nám spiritualitu jednoty, která byla jakoby stvořena pro křesťanskou praxi v totalitní společnosti. Ve svém důrazu na jednotu, vzájemnou lásku a praktické žití evangelia přitáhl tento život spoustu lidí,“ doplňuje Helena Filcíková. Po pádu režimu se mnoho z těchto lidí dalo do služeb církve a společnosti. Svoji misi zde Cifaldi ukončila v roce 2011 a odešla do komunity fokoláre v Tridentu. „Zanechala za sebou živé společenství, které ji v nyní pozvalo do Prahy, aby jí u příležitosti 90. narozenin poděkovalo. Nenechala se moc chválit a zdůrazňovala, že všechno to duchovní dílo vzešlo ze společenství s Ježíšem mez i námi a přičiněním každého člena hnutí,“ uzavírá Filcíková.