Obsah:
Pastýř, který nás zná a volá jménem
16. 4. 2024
Přirovnání lidí k ovcím nepůsobí moc lichotivě. Kdo by si chtěl připadat jako hloupá ovce? Jako krotký a prostoduchý tvor, který jen slepě následuje stádo? Jenže v Bibli jsou lidé líčeni jako ovce na každé páté straně. Uslyšíme o tom i ve čtení z evangelia čtvrté neděle velikonoční (Jan 10,11-18).
Vždycky se mi to přirovnání zdálo výstižné. Nejspíš i proto, že jsem kdysi jako hrdý neznaboh slyšel v rádiu kázání o ztracené ovci. A bylo mi to celé nějak zvláštně povědomé. To vyprávění o zvířátku, které zabloudilo. Lidská láska je podmíněná A pak přišla ta slova o pastýři, který zaběhlou ovečku usilovně hledá: „Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání… “ (Lk 15,1-7).…
Zbývá 84 % článku
