Měsíc po Velikonocích každoročně čte jáhen nebo kněz nějakou část z 10. kapitoly Janova evangelia o Dobrém pastýři. Ježíš užil v té době paradoxní či až provokativní spojení – „dobrý pastýř“. V našem geografickém prostoru může nám, jeho dnešním následovníkům, dost možná unikat. A není divu. Vždyť kolikrát v roce se běžně potkáváme s nějakým stádem nebo pastýřem? Snad na úpatí Alp či někde v Tatrách. Nehledě na to, že dějiny umění nebo návštěvy galerií patří spíše mezi okrajové zájmy většiny účastníků bohoslužeb. K čemu mířím? Pastýř Ježíšovy doby byl obvykle spíš člověk s nějakým vážným…