Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se zpovídal rád. Znamená to prý, že jsme na své cestě víry ještě dostatečně nedocenili svátost smíření jako událost v jádru radostnou, jako je jí v onom často připomínaném evangelijním příběhu veselice na počest návratu marnotratného syna. Rozum to pojímá – ale znáte to. Proto mě potěšila čerstvá knížka faráře ze Spáleného Poříčí Roberta Bergmana Dobrá zpověď nad zlato. Se sobě vlastním humorem (včetně historky, kterak coby dvoumetrový obr kdysi během „akce“ vypadl z barokní zpovědnice, protože se do ní prostě nevešel) a s hlubokým pochopením pro vše lidské…