Rád bych reagoval na svědectví čtenáře, táty, který se podělil se čtenáři o svoji bolest nad ztrátou milované dcery (v KT 4). Sám patřím mezi ty, které společnost odepsala. Ze dne na den jsem přišel o střechu nad hlavou a skončil v zimě na ulici. Kradl jsem jídlo, abych se nakonec nechal zavřít do vězení. V tu chvíli jsem to viděl jako jediné možné řešení. Rodina ani blízcí nebyli k dispozici. Ale po přečtení výše zmiňovaných záznamů mi došlo (mám před sebou ještě 16 měsíců před propuštěním do nejistoty), jak povrchní moje smýšlení je. Když jsem šel cestou nejmenšího odporu zpátky do…