Mým přátelům tragicky zahynula mladá dcera.„Nemohl bys prosím promluvit při posledním rozloučení? Datum je ale dáno, dvacátého září.“ Abych mohl posloužit, musím se omluvit jinde. Pár dní před obřadem se scházíme a dvě hodiny si o dceři povídáme. Byla zvláštní vzácnou osobností, a proto má mít i zvláštní pohřeb. Možná i proto to datum. Rozloučení se totiž nekoná v kostele, ale ve druhém patře jednoho jihočeského zámku, o sobotním odpoledni. Rakev z přírodního smrku, prostou, ale krásnou můj přítel sám navrhl a s truhlářem vyrobil, což bylo to poslední, co ještě pro dceru mohl udělat. Při…