Mnoho knih s náboženskou tematikou, včetně těch křesťansky orientovaných, trpí syndromem školní výuky, kdy se autor za pomoci vyšších autorit snaží čtenáře přesvědčit o hodnotě své myšlenky. Mnohdy se to děje až příliš úporně. Ve čtenáři nakonec zbude pocit, že se sice do školy skvěle připravil, ale nakonec z toho stejně je jen trojka. Z knihy Davida Maxy naopak plyne úcta ke čtenáři a klid, který doslova konejší. To, jak autor přistupuje k velkým tématům židovského náboženství a věcem všedního života, nesouvisí jenom s tím, co o předmětu svých úvah načerpal a ví, ale hlavně s tím, jak se…
