Vzpomínám na jednoho augustiniána ze Starého Brna, který když jsem mu vyklopil své chronické mravní průšvihy, se na druhé straně mřížky doslova rozzářil, až jsem měl pocit, že budu potřebovat sluneční brýle. Nadšeně mě přivítal, pochválil, povzbudil a všelijak duchovně poplácal, že jsem se skoro začal těšit, až pomyslný štůsek mých hříchů naroste do podoby šikmé věže v Pise a já ho uvidím znova. Rád jsem chodíval ke zpovědi ke stařičkému salesiánovi. Byl křehký, sehnutý stářím a utrpením, kterého se mu od soudruhů dostalo vrchovatě. Měl jsem ho rád jako vlastního dědu. Zdravil mě už ve…