Paradoxem je, že stížnosti na tíži a mravní bídu současnosti se objevují v lidské historii konstantně a beze změny. „Ó časy, ó mravy, jak jste zkažené,“ volal Cicero před dvěma tisíci lety a podobné stesky najdeme v jakémkoli století. Odkud se bere pocit, že současnost je horší než minulost? Nabízí se vysvětlit ho jako zobecněnou vzpomínku na dětství. Děti mají málo starostí. Dětské hry proměňují svět na nekonečný zdroj fascinace. A v dospělosti v nás tato mlhavá vzpomínka zůstává… Takové vysvětlení je ale jen částečné. Reálné dětství často nebývá tak idylické, jako je naše následná…