Kdy vám přišlo na mysl, že pomoc seniorům je vaším životním posláním?

Vyrůstala jsem ve velké rodině. Když babička i prababička onemocněly, bylo samozřejmé, že jsme je navštěvovali a pomáhali jim. Dokonce i v našem malém bytě se pak pro ně našlo místo, když už nemohly být samy. Ve vícegenerační rodině jsem se učila pomáhat automaticky. Odmala jsem si ráda hrála s dětmi v sousedství a jako starší je hlídala. Chtěla jsem být učitelkou v mateřské škole jako moje babička. Ale nedostala jsem doporučení, neměla jsem jako dítě z věřící rodiny dobrý kádrový profil. Vystudovala jsem tedy zdravotní školu, obor dětská sestra a nastoupila do nemocnice na dětské oddělení. Po rodičovské dovolené jsem se zapojila do práce v sociálních službách pro seniory. Zpočátku jako dobrovolník, později jsem se stala vedoucí denního stacionáře pro seniory. Od dětí jsem tak přešla k seniorům a už to tak je přes třicet let. Naplňuje mě to a obohacuje.

A čím?

Není to práce jednotvárná. Utváříte při ní vztahy s lidmi, kteří jsou každý jedinečný. Mají za sebou většinu života a mnozí z nich jej prožili jako velmi zajímavý a naplněný. Hodně od nich dostávám, protože mají co předávat. Stáří i nemoci činí člověka křehkým a zranitelným, závislým na pomoci druhých, ale to hovoříme jen o tělesné stránce. Ta duševní a duchovní je vedle toho stále velmi inspirující. V takto vztahové profesi, službě, je důležité mít v sobě pokoru. I když to dělám třicet let, stále se učím. Každý jeden klient je jedinečný, stejně jako jeho životní příběh. Každý potřebuje individuální přístup a ten se mu v našem domově snažíme s celým týmem pracovníků zajistit.

Jaká byla vaše cesta do týmu Domova sv. Václava ve Staré Boleslavi?

V Arcidiecézní charitě Praha Praha pracuji od roku 2008 - to jsme otevřeli Domov Gloria v Praze-Hlubočepích. V objektu bývalé školky vznikl Stacionář pro seniory a později i Domov se zvláštním režimem. Prostředí pro lidi, kteří onemocněli nějakou formou demence a potřebují péči a zázemí, ve kterém cítí bezpečí a přijetí i v jejich nelehké situaci. Před dvěma lety jsem pak byla pověřena vedením Domova sv. Václava. Pro moji práci zde je důležité, že je to poměrně malý domov a zaměstnanci i klienti se mezi sebou dobře znají, vládne tu pokojná a rodinná atmosféra. Jako věřící člověk velmi oceňuji kontinuitu duchovního života klientů před přijetím do Domova s životem u nás a individuální přístup ke každému z nich.

Kdybyste měla stručně představit Domov sv. Václava, co byste o něm řekla?

Našimi klienty jsou senioři starší 65 let, konkrétně kněží, rodiče kněží a řeholních sester, lidé, kteří pracovali pro církev jako katechetky, farní hospodyně, kostelníci, varhaníci a osoby, které chtějí dožít v duchovním prostředí. Stručně řečeno, pomáháme lidem, kteří svůj život zasvětili kněžské službě a službě v katolické církvi.

Jak se domov snaží zohlednit specifické potřeby a přání kněží a dalších lidí, kteří mnohdy celý svůj život sloužili společenství církve?

Mají tu duchovní zázemí - možnost každodenního slavení mše svaté, adorace, modlitby a dle liturgického roku další pobožnosti jako litanie, křížové cesty, modlitbu růžence a podobně. Srdcem Domova je kaple, která je neustále otevřená. Pokud se klient sám do kaple nedostane, je mu vždy k dispozici ochotný personál, který mu pomůže. V Domově bydlí místní duchovní, který je stále k dispozici. Kněží tu mají k dispozici úplné soukromí jednolůžkových pokojů. A v neposlední řadě jsme tu všichni na stejné vlně víry.

Čím je vedle duchovního zázemí ještě Domov sv. Václava výjimečný?

Žijeme ve Staré Boleslavi na poutním místě, kde je zkrátka krásně. K domovu přiléhá velká zahrada s Lurdskou jeskyní, která je vyhledávaným místem ztišení a rozjímání. Můžete si tu projít i Křížovou cestu, je tu ovocný sad, květinová louka, skleník, fontána s rybičkami. Do prací na zahradě se volně a dobrovolně zapojují i sami klienti. Naším benefitem je rozhodně rodinná atmosféra a maximálně dvoulůžkové pokoje, kde můžeme přijímat i manželské páry. Máme vlastní kuchyni a vaříme naše jídlo. Klienti si mohou vybrat minimálně ze dvou hlavních chodů. Snídaně servírujeme formou švédského stolu, kde si každý zvolí podle svých preferencí. Klienti oceňují nejen toto zázemí, ale také klid a říkají nám, že tu prožívají „pohodové stáří“.

Při setkání s klienty Domova sv. Václava si nelze nevšimnout, že jsou jeho obyvatelé ve středu dění, cítí se plně součástí církve a dokonce místní komunity.

A nejen to. Jsou stále v obraze: čtou Katolický týdeník, sledují televizi Noe a poslouchají Radio Proglas. Sledují časopisy ze svých diecézí i někdejších farností. Přicházejí neustále s nějakými modlitební úmysly.

Domov čeká náročná přestavba. Proč je rekonstrukce potřeba a jaké konkrétní potřeby seniorů jste měli na paměti při jejím plánování?

Historická budova prošla naposledy rekonstrukcí v 50. letech minulého století. Je v ní stále těžší udržet potřebný standard, což znamená, že v poslední době se opakovaně potýkáme s provozně-technickými problémy. Týkají se vytápění, netěsnosti oken, výpadků elektřiny. Vše je sice funkční, ale čas je v této oblasti proti nám a náš údržbář potřebuje na opakované opravy stále více času a stojí nás to peníze.

Jak rozsáhlá to bude oprava?

Kompletní. Vnitřní přestavba zahrnuje zejména rekonstrukci pokojů, ve kterých vybudujeme tolik potřebné sociální zařízení. Dále to bude energetická optimalizace, která zahrnuje nové rozvody elektřiny, plynu, i výměnu oken a dveří. Částečně se změní i dispozice - přesuneme pomocné provozy tak, aby hlavní historické a krásné prostory sloužily zejména k bydlení. Chceme zvětšit společné prostory tak, aby v nich klienti i jejich návštěvy rádi trávili čas.

Jak se bude řešit provoz služby během stavby?

Samozřejmě naše obyvatele nenecháme na holičkách. Po dobu rekonstrukce pro ně zajistíme náhradní prostory, které budou v souladu se všemi jejich potřebami i se zákonem nastavenými normami. Pochopitelně z toho mají obavy, ale na druhou stranu se těší, například že budou mít sociální zařízení přímo na pokoji a okny už nepotáhne. Každým dnem stále více vidím, že je opravdu potřeba tento krásný a historický objekt co nejdříve opravit. I když to nebude pro klienty ani pro nás pracovníky jednoduché.