Budu psát o zpovědi: té, která plyne do lidského ucha. Přistupujeme k ní před Bohem, ale v přítomnosti člověka a zároveň před člověkem, ale v přítomnosti Boha. Nedávno se tato podoba svátosti smíření dostala nejen u nás v Polsku pod křížovou palbu argumentů, proč ji odvrhnout. Slyšíme, že se ušní zpověď v církvi objevila relativně pozdě. Údajně vznikla proto, aby si kněží podmanili laiky a znali jejich tajemství. Zaznívá, že to je psychické a duchovní násilí. Pochybuje se, proč bychom se měli pro všechno na světě takto intimně otevírat před druhým člověkem, když Pán Bůh přece všechno ví a…