Jsem letitou odběratelkou Katolického týdeníku a velmi za tyto noviny děkuji. Dovolím si svěřit se se svým zážitkem, i když se odehrál před mnoha lety. Byly tenkrát zimní a chladné prosincové dny „posledního válečného Mikuláše“. Bydleli jsme v domku s tatínkovým bratrem a jeho rodinou. Tatínek i strýček byli totálně nasazeni ve Vídni, a tak jsme sdíleli jednu domácnost i s tetou – a návštěva tohoto štědrého světce se tedy odehrála pro nás všechny společně. My děti jsme měli velkou radost a netrpělivě jsme čekali, až se Mikuláš objeví. Byli jsme ještě maličcí, mně bylo šest let, bratrovi asi…