Advent ovšem není jen čekání na Vánoce. Připomíná i druhý Kristův příchod na konci času. Má tedy i svůj (méně oblíbený) eschatologický rozměr. Neznamená to však čekat v nervech každý den na konec světa. „Žijeme v naději, že i když se v naší adventní přípravě pokazí úplně všechno, budeme mít příležitost po celý rok. Protože celý náš život je vlastně takový advent. Nikdy nebude dokonalý a nikdy to nebude příprava perfektní. Ale máme-li víru, máme i příslib, že to nakonec dobře dopadne,“ povzbuzuje redaktorka katechetického časopisu Duha Eva Muroňová. A jak dodává, advent vlastně znamená být připravená/ý pohlédnout Kristu do tváře. Jenže jaký to asi bude pohled, když jsem rozhádaný s manželkou (manželem) nebo tchyní (tchánem), své děti přehlížím, sousedovi přeju, aby mu chcípla koza, a pro své okolí dělám maximálně to, že ho útrpně snáším?

Nabídněme uznání

Advent nám tedy nabízí čas zastavit se a „obrátit list“. Jen je třeba vnímavosti. Někdy stačí maličkosti. Dívat se kolem sebe očima, která hledají to dobré, nepodléhají škarohlídství a nevidí hned jen chyby těch druhých.

Když litujeme svých špatných rozhodnutí a činů při zpytování svědomí, jednáme jistě správně. Jenže naši nejbližší to poznají a ocení, až když se zároveň pustíme do nápravy: poprosíme o odpuštění, dopřejeme jim sluch, přijmeme jejich jinakost a těm, které přehlížíme, nabídneme uznání.

Dopřát někomu sluch však vyžaduje znalost disciplíny, které se říká „naslouchání“. Tahle metoda získala v poslední době na popularitě díky synodě o synodalitě, která ji roznesla do celé církve. Neznamená mít „otevřený“ jen sluch, ale zejména srdce, jak opakovaně připomíná papež František. Nemusíme naslouchat celé církvi jako on, stačí si vyposlechnout, co nám říkají ti nejbližší. Slyšíme, co od nás potřebují, co si přejí? Nikoliv pod stromeček, ale jací „pro ně“ a „na ně“ máme být?

Při adventních opravách „rozbitého“ je velmi důležitá rozhodnost. Obvykle ji ztrácíme stejně rychle jako při novoročních předsevzetích. Zkuste však udělat první krok. A teprve pak druhý, třetí... Vůle a vytrvalost se třeba časem přidají. Anonymní alkoholici si navzájem radí abstinovat „právě ten dnešní den“. Večer pak mají radost, když se to podaří. A zítra se uvidí, zkusí to zas. Někdy je lepší začínat s nápravou rozbitého každý den znovu, než si pak u jesliček (nebo po Novém roce) zoufat z nenaplněných předsevzetí.