Mohla byste představit Církevní základní a střední školu v Plzni? Kolik dětí a mladých zde studuje?

Máme zhruba 200 žáků základní školy a 200 žáků střední školy. Naše střední škola je už poměrně letitá, zkušená dáma. Fungovala téměř čtvrt století ve Spáleném Poříčí na jižním Plzeňsku, od roku 2016 je v Plzni. Letos bude slavit třicet let života. Na střední škole máme dva maturitní obory - Ekologie a životní prostředí a Sociální činnost. Vnímáme zrovna tyto obory jako oblasti, kde je potřeba služby církve a nás křesťanů - péče o stvořený svět kolem nás a péče o člověka v různých obtížných situacích. Základní škola je ve srovnání se střední školou mnohem mladší, ta v roce 2016 teprve vznikla. Nejprve jsme otevírali vždy jen jednu třídu prvního a druhého stupně, abychom je postupně naplnili. V tuhle chvíli už máme plné všechny ročníky (1. až 9. třída). Děti, které jsme nabírali na úplném začátku, jsou letos v osmičce, takže příští rok od nás budou poprvé odcházet žáci, které jsme provázeli od první do deváté třídy. Základní škola je specifická tím, že vedle dobrého vzdělání se snaží provázet děti k tomu, aby objevovaly, kdo jsou, a rozvíjely se celkově jako lidé. Neučíme je jenom číst, psát a počítat, ale přemýšlet také o tom, kdo jsou, jaká je jejich role nebo jejich úkol na tomto světě.

O církevní školy je v poslední době opravdu velký zájem. Máte převis zájemců, kteří by chtěli studovat na vaší škole?

Ano. Jenom první rok, kdy jsme otevírali základní školu, jsme měli přihlášeno méně dětí, než kolik bylo míst. Byli jsme rodičům vděční, že nám děti svěřili do péče. Protože je dávali do školy, o které se vůbec nic nevědělo, a spolehli se jen na naše dobré slovo, věřili nějaké koncepci. Od té doby máme každoročně převis zájemců, vloni už tří- až čtyřnásobný. Stejně tak jsou naplněné naše středoškolské obory, i tam jsme s příchodem do Plzně zaznamenali velký nárůst zájemců a nemůžeme přijmout všechny uchazeče.

Jaká kritéria rozhodují o tom, koho přijmete?

Škola je otevřena všem zájemcům a není podmínkou, že musí být z katolické nebo jinak věřící rodiny. Zhruba třetina dětí na ZŠ je z křesťanských rodin různých vyznání, zhruba třetina dětí má rodiče, kteří nějak s tímto směrem výchovy sympatizují, jsou řekněme hledající, zhruba třetina je z rodin, které hledají nějakou alternativu k veřejnému školství, protože s ním mají špatné zkušenosti nebo si představují vzdělávání trochu jinou formou. V rámci zápisu máme stanovená kritéria pro případ, že dětí je víc. Mezi ta kritéria patří např. to, nakolik děti už procházely nějakým obdobným typem výchovy - prioritní přidělujeme především dětem z MŠ kardinála Berana, kterou také zřizuje Biskupství plzeňské, a sourozencům našich stávajících žáků.

Pojďme teď ke střední škole. Do jaké míry počítá s tím, že studenti nastoupí po maturitě rovnou do praxe nebo se rozhodnou pokračovat studiem vyšších a vysokých škol?

Na oboru Ekologie a životní prostředí zhruba 95 % studentů pokračuje v dalším vzdělávání. Z našich studentů oboru Sociální činnost cca tři čtvrtiny studentů pokračují ve studiu a jedna čtvrtina jde do praxe. Oba obory jsou velmi promyšleně postavené tak, aby studenti abyli připraveni jak pro další studium, tak pro praxi. Máme od prvního ročníku systém jednodenních praxí a exkurzí, máme velký počet různých návštěv u potenciálních zaměstnavatelů. Aby jak budoucí ekologové, tak pracovníci v sociálních službách věděli, jak terén vypadá, aby se uměli postavit k různým praktickým činnostem. Máme i velmi dobrou zpětnou vazbu od zaměstnavatelů našich absolventů. Škola má dlouhou tradici, tak se dnes už setkáváme s našimi absolventy v různých organizacích a firmách. Máme možnost chodit na praxe tam, kde nějací naši bývalí studenti jsou - to je milé setkání, když oni už jako profesionálové mohou být inspirací a pomocí pro naše současné studenty.

Základní i střední škola sídlí ve stejné budově. Jak moc jsou tyto školy propojené? Snažíte se o „mezigenerační“ kontakt žáků?

Z podstaty věci může být soužití tak odlišných věkových skupin někdy náročné. Pro studenty střední školy může být těžké, že máme určitá pravidla provozu nastavená přísněji, protože se ve škole pohybují i malé děti. Ale je to i příležitost pro řadu různých aktivit, např. studenti Sociální činnosti, kteří mají v rámci oborového zaměření řadu pedagogických předmětů, připravují třeba program pro děti v družině nebo nějaké další aktivity. To, co se učí, si pak mohou „zkoušet“ s žáky ZŠ. Jde třeba o předmět s názvem Terapie v sociální činnosti, jehož součástí je řada výtvarných technik, nebo o předmět Hudební a dramatická výchova, který je zaměřený na hudbu a na divadlo. Studenti ekologie zase někdy pomáhají v akvateře s přírodovědnými programy pro mladší žáky. Škola je také zapojena v projektu Ekoškola. V ekotýmu se zapojují a společně pracují žáci základní i střední školy. Ekotým například organizoval férovou snídani pro celou školu, takovou příležitost se po ránu dobře naladit a potkat se se spolužáky různého věku. Podobné aktivity se snažíme podporovat. Vidíme, že se potom v budově malí i velcí znají a je to bezpečnější prostředí pro všechny.

V poslední době se řeší, že duševní zdraví žáků ZŠ i SŠ se podstatně zhoršilo. Jak tohle řešíte u vás ve škole?

Musím tento smutný trend potvrdit, nevyhýbá se ani církevní škole. Pro nás je to velmi důležité téma, protože víme, že dítě, které není zdravé a v duševní pohodě, se nemůže ani dobře vzdělávat. Už v loňském školním roce jsme posílili naše školní poradenské pracoviště. Máme nově školního psychologa, báječnou kolegyni na půl úvazku, která je dva dny v týdnu k dispozici všem (dětem, rodičům i učitelům), máme speciálního pedagoga (už delší dobu, na půl úvazku), máme oproti běžným školám navíc školního spirituála, který slouží školní bohoslužby, duchovně doprovází, ale má i schopnost doprovázet studenty po psychologické stránce. A samozřejmě spolupracujeme také s kolegy z poraden a dalšími odborníky, sami jako učitelé se snažíme v oblasti duševního zdraví vzdělávat.

Máte studenty i s fyzickým znevýhodněním? Jak s nimi pracujete?

Máme jen několik žáků s fyzickým znevýhodněním, ale řadu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jako jsou poruchy učení a chování, žáky s poruchou autistického spektra. Velmi se nám osvědčila spolupráce učitelů a asistentů, ze které profitují nejen tyto děti, ale celá třída.

Jaké máte plány do budoucna?

V současné době se mluví o mnoha tématech a výzvách, které stojí před českými školami. I my společně ve škole přemýšlíme, co vlastně naše děti pro život v současném světě nejvíce potřebují a jak jim v tom škola má pomoct. Jednotlivě i společně jako sborovna se vzděláváme v různých oblastech a jako hlavní témata pro letošní rok jsme si stanovili duševní zdraví žáků a kvalitu výuky. Nejdůležitější ve škole jsou lidé. Pedagogický sbor, jeho priority a hodnoty jsou důležité pro atmosféru ve škole, ale zároveň se nedá dělat kvalitní škola bez dobrého zázemí a vybavení. To je něco, co nám v této době významně chybí. Myslím, že máme báječný pedagogický sbor s velkým nasazením, který ale nepracuje v úplně optimálních podmínkách. Proto bych si moc přála, aby se nám dobře podařilo realizovat přístavbu a rozšířit kapacity a modernizovat učebny, abychom nejen v nasazení, ale i ve vybavení mohli nabídnout dobrou kvalitu.