V předchozí části listu Soluňanům na závěr čtvrté kapitoly mluví apoštol Pavel o paruzii, druhém příchodu Páně, a o účasti zemřelých i živých na tomto příchodu a jeho důsledcích. Z jeho výkladu se zdá, že s touto možností počítá jako s něčím, co nastane brzo a čeho se ještě dožije. Nicméně následující pasáž ukazuje, že není důležité znát onen okamžik, nýbrž žít tak, aby mohl nastat kdykoliv. Poukazuje na to, že tento den je skryt před poznáním člověka, že nastane ve chvíli, kdy není očekáván. Používá k tomu příměru, známého z Ježíšova podobenství i z druhého listu Petrova a Zjevení Janova, o…