Jeden z mých synovců, normální živý kluk školního věku, je tělem i duší chemik, a to ne ledasjaký. Je to chemik doslova „dynamitský“. Chemii totiž chápe jako vědu o látkách, které ochotně hoří a se zápalem vybuchují.Loni jsem byl u toho, jak při rozbalování dárků u stromečku najednou nadšeně vykřikl: „Jéé, dusičnan draselný!“ Když potom následoval podobný jásot u škatulky s nápisem „síra“, bylo mi jasné, že ten dusičnan neboli ledek neboli salnytr nebude sloužit k výrobě uzenin, ale něčeho mnohem, mnohem třaskavějšího. Jeho táta zcela správně usoudil, že než klukovi jeho chemické pokusy…