Od redakčního kávovaru

Ve všední dny na mne v podzimním podvečerním šeru a tmě padá únava a dřímota. O víkendu se pravidelně odrovnám prací na zahradě nebo štípáním dřeva doma či u chorého souseda. Chutě pak s padajícíma očima a se zády „vejpůl“ vyndám notebook (televize nemaje) a vyhledám internetové vysílání a archiv veřejnoprávní televize. Nebudu předstírat intelektuální výšiny – nemám ani pomyšlení na cokoliv, co by vyžadovalo větší aktivitu šedé kůry mozkové. Usednu před displej s očekáváním, které moje „stará dobrá“ televizní generace mívala, když se v devadesátkách vyvalila před obrazovku: „Tak a teď mě pobavte.“