Představa, že misijní působení církve se týká jen vyškolených specialistů, existuje v různých variantách. Buď jako romantický obraz misionářů, kteří v dalekých krajinách hlásají evangelium domorodcům, nebo jako dojem, že v rámci „podniku“ církve existuje nějaké oddělení, které má tuto „firemní“ agendu na starosti. V modifikacích a kombinacích právě naznačeného bychom mohli pokračovat, společný jmenovatel se přitom nemění – je jím úvaha, že misijní poslání církve se běžného křesťana týká jen okrajově. Po Druhém vatikánském koncilu dochází v tomto ohledu ke změně. Začíná se zdůrazňovat, že…