Všichni věřící jako údy živého Krista jsou k němu přivtěleni a jemu připodobněni křtem, biřmováním a eucharistií, mají tedy povinnost spolupůsobit k rozvinutí a růstu jeho těla, aby je co nejdřív přivedl k plnosti. (…) Všichni však ať vědí, že při šíření víry je jejich první a nejvážnější povinností žít životem hluboce křesťanským. Neboť jejich horlivost v Boží službě a láska k bližním přinese celé církvi nový duchovní elán, takže se církev zjeví jako korouhev pozdvižená k národům, jako „světlo světa“ a „sůl země“. Dekret Druhého vatikánského koncilu o misiích Ad gentes, 1965 Radostná zvěst…