Ve své knize vycházíte z toho, že dnes už nežijeme v křesťanské společnosti, ale že to neznamená konec křesťanství. Naopak, že se krize může projevit pro církev jako milost a příhodný čas (kairos). V jakém smyslu? Ano, je to skutečně kairos. Pod podmínkou, že přijmeme fakt, že už nejsme kulturním náboženstvím Západu. Žijeme ve světě, který už není homogenní křesťanskou společností, ale společností pluralitní, kde jsou spoluobčané, kteří mají jiné náboženské přesvědčení nebo nejsou věřící. V minulosti, kdy církev představovala náboženství všech (ještě i v 19. století), nebyla nakloněna…