Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Doma|Malí formují celé společenství

Obsah:

Úvod Doma

Malí formují celé společenství

3. 10. 2023

Tisk

Dělit při mši svaté program pro děti a dospělé, aby z toho obě skupiny „něco měly“, nikdo „nerušil ani „nebyl rušen“, anebo je ponechat pohromadě? Na výhody a nevýhody obou přístupů jsme se ptali zkušených katechetek a farářů.

image:Image Malí formují celé společenství
Dětská katecheze „Lucián“ ve farnosti při pražském kostele Panny Marie Sněžné. Snímek Jakub Šerých / Člověk a Víra

„Určitě je důležité, aby měly děti v kostelech své místo a svůj program, aby nebyly vnímány při mši svaté jako přívažek. Protože kdo bude církev tvořit, až z ní odejdou dnešní babičky?“ táže se dlouholetá katechetka Václava Smejová z farnosti při kostele sv. Bartoloměje ve Frýdlantu nad Ostravicí (více níže).

Také P. Josef Lambor, správce kroměřížské farnosti při kostele sv. Mořice, zdůrazňuje, že děti na bohoslužbu bezpodmínečně patří. „Někteří kněží se při organizaci programu řídí podle toho, zda se dítě už připravuje na první svaté přijímání – a od té doby už má mši svatou prožívat naplno. Já sám nevidím oddělování programu na dospělácký a dětský jako ideální. My jsme to vždy rozdělili jen po dobu kázání, kdy děti odcházely do křestní kaple a tam se jim věnovala katechetka – rozebírala s nimi, co se četlo, ale samozřejmě dětským způsobem, a pak je zase přivedla zpátky. Myslím, že z toho měly opravdu užitek,“ dělí se o zkušenost P. Lambor. V jejich farnosti se mše svaté vyhrazené přímo pro rodiny s dětmi ještě donedávna konaly několikrát do měsíce – od loňska se ale od toho prozatím ustoupilo, protože chybí dorost.

Děti jsou dnes neklidnější

Co se týká nejmenších dětí, které zatím rodiče musí spíše utěšovat, když pláčou, nebo je chytat, když se kostelem rozeběhnou, P. Lambor doporučuje využít možnost zadních prostor chrámů. „Tam se s nimi rodiče mohou volněji pohybovat, děti se mohou i proběhnout. Chápu, že pro rodiče je pak velmi náročné si něco z bohoslužby odnést. Ale myslím, že je jenom dobře, když už malinkaté děti vodí do kostela – formuje to totiž celé společenství. A určitě se nemůžeme vracet do minulosti, kdy to běžné nebylo. I když jsou dnes děti třeba neklidnější a pohyblivější,“ směje se.

Zastáncem oddělování programu je naopak duchovní správce farnosti Brno-Líšeň P. Petr Šikula. „Děti (asi od čtyř let) u nás odcházejí vedle s katechetkou hned před prvním čtením a vracejí se na obětní průvod. Ti, co v kostele zůstanou, nejsou pak rušeni, a zároveň lze program pro malé přizpůsobit – nelze přece dospělé krmit katechismem pro děti, to by mi přišlo infantilní,“ usmívá se. Ohleduplnost je zvláště potřeba, když jsou v kostele ještě menší děti – a to na straně rodičů i ostatních účastníků. „Je dobré vytvořit v kostele místo, které je bokem a kam lze s dětmi odejít, když zlobí. Ale moc se mi už nelíbí nechat je po celou dobu si hrát,“ dodává kněz.

Nejútlejší věk dětí přináší samozřejmě i vyšší nároky na soustředění rodičů během mše. Kreativně to naopak dokázala uchopit Jana Šilhavá z Centra pro rodinu Arcibiskupství pražského. „Možná jsem se tehdy soustředila mnohem lépe než teď, kdy mě ‚nic neruší‘. Bývala bych asi nerada, kdyby mi děti odváděli na nějaký paralelní program. Mši svatou jsme vždy prožívali jako rodina pohromadě,“ říká a připojuje tip svého tehdejšího zpovědníka: „Když soustředěně, s plným vědomím a vděčností udělám při mši svaté kříž a pak jsem přítomná i pro děti, je to dostatečná Boží oslava a díkůčinění.“ Texty, které se měly číst, si jako rodina přečetli předem doma, aby pak byli v obraze. „I mně přišla jednou paní vynadat, když děti plakaly. Člověk to ale nemůže brát tak, že ho děti v kostele ruší,“ uzavírá.

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou